Re: Zkušenosti s životem na internátě (domově mládeže)

Jen ještě pro zajímavost - já byla na intru před hodně dávnou dobou, a to už od 14-ti, ještě za "totáče". a teda takhle přísný jsme to neměly, v porovnání s tímto teda spíš hodně volný :))

Přes den jsme nic nehlásili, jen v určitou dobu včer už se zamykaly vstupní dveře, a poté už byly pozdní příchody zapsány a musely mít nějaký důvod - vycházku do tanečních, pozdější spoj na příjezd z domova. Večer nás jen vychovatelka obešla na kontrolu, zda jsme tam všechny, obhlídla pokoje zda máme uklizeno atd.
Jediný co se nějak víc kontrolovalo, měli jsme takové sešity kam se podepisovali rodiče že jsme o víkendu byly opravdu doma. No upřímně řečeno přiznávám, od začátku jsme si to podepisovaly samy, takže by nikdo stejně nic nepoznal :))

Mně maminka v těch 14 letech než jsem odjela na intr řekla, že doufá že mně doteď vychovala dobře a že ví že když nebudu chtít aby něco vědeli že už s tím moc dělat nemůže, či něco v tom symslu. Tehdy mobily nebyly, dokonce i na pevnou linku byly čekačky, takže ta kontrola nad dětmi jako je dnes nebyla ani možná.

A je to pravda, v 15-ti letech je na nějaké zásadní výchovné počiny pozdě. A souhlasím, že dítě které bych z nějakého důvodu musela více dozorovat, bych na intr nedala, tuto odpovědnost prostě nelze přesouvat z rodiče na nějakou instituci.

No a od 16-ti jsem bydlela s kamoškou na podnájmu, my jsme silné ročníky takže většinou už od třeťáku nebyly místa. No já chtěla sama, i ten "mírný" režim mi úplně neseděl. Ten váš by odhaduju patrně vyvolal silné pokusy o revoltu a asi i daleko divočejší pubertu než jsem měla.

Z toho že jsme v 16-ti chodilli domu jak jsme chtěly, učily se kdy chtěly, jedly co a kdy chtěly, z toho by asi "pan ředitel" dostal osypky. Ale naučilo mně to samostatnosti, odpovědnosti za svá rozhodnutí, hospodaření nejen z penězi. Ale přispěl k tomu i výchovný přístup rodičů - prostě dostala jsem stejnou částku jakou platili předtím, ale musela jsem s ní vyjít, když jsem chtěla něco víc, tak brigáda .... Takže život nebyl rozhodně jen samý mejdan, ale taky se muselo nakoupit, uvařit, organizovat naši minidomácnost atd..

A když jsem pak začala chodit do práce a vydělávat, přišlo mi samozřejmé že život něco stojí, že se platí nájem, jídlo, co to stojí apod. Na rozdíl od těch co se o ně pořád někdo staral nebo bydleli celá studia na "mamahotelu".

Sleduju to hodně i dnes, v práci, nastupuje mi hodně mladých lidí rovnou po škole a ti mají třeba tendence v euforii z výplaty většinu utratit během pár dnů, pokud bydlí doma většinou nic neplatí, takže nemají vůbec reálný pohled a náběh do "skutečného" života je pro ně často obtížný, to už nemluvě o tom že si naberou úvěry, spotřebáky, kreditky na kraviny a neumí si prostě spočítat, fakt někdy zírám.