Re: Zkušenosti s životem na internátě (domově mládeže)

Však já nemám nic proti tomu doma "se hlásit", že by rodiče neměli vědět jkde zhruba jejich děti jsou, to jste mně asi špatně pochopily, ale to popisované mi přijde prostě ponekud moc.
Já taky doma říkala kdy přijdu a kam jdu a tak, a taky jsem vždy dohodu s rodiči o tom v kolik jsem vrátim dodržela, to mi přijde jako samozřejmá a férová součást dohody a základ důvěry. Ale taky mně rodiče přiměřeně věku přes den i večer pouštěli z domu :)) A doufám že to podobně budu jednou mít s mými dětmi. Prostě když náctiletý nějakou přiměřenou volnost bez zbytečné buzerace má, tak nemá většinou důvod se proti tomu příliš bouřit a zbytečně o důvěru rodičů přijít.

Tu holčinu o které píšu ale nepustili prostě skoro nikam, i kdyby vše dohodnuté dodržela, a já myslím že by i původně ráda poměrně přísnější podmínky návratu dodržela, ale prostě neměla možnost. Nesměla nic, takže to vytvořilo živnou půdu pro to že to postupně začala obcházet a lhát.

A teda nástup v 16:00 a v 18:00 mi teda přijde vážně hodně přes čáru, teda neříjte mi že vy co jste se doma hlásily že jste měly 2x denně v přesný čas kontrolní nástup :)) I když asi bych se někdy nedivila ničemu ....