Ahoj,
tak si rozděl kategorie chování dítěte, které jsou pro tebe snesitelné, a které ne a začni bojovat proti těm z tvého pohledu nejhorším. Ve vhodné chvíli bych to s ním probrala.
Z mého pohledu by to bylo třeba: povolení nebezpečné věci (sklenička) partnerem a vyžadování po tobě, abys jí odebrala. Domluvit - buď ať jí nebezpečné věci nedává, nebo jen na svou zodpovědnost, tzn. sám jí pak odebere, rozbité věci uklidí, krev ošetří, věci od krve vyčistí a případně odveze na pohotovost (znamená to nepití alkoholu celý den, ani na návštěvě, pro případný nutný odvoz autem).
Špatné chování k matce tolerované partnerem: Když ti přibouchne dveře před nosem, on by jí měl vysvětlit, že se chovala k mamince ošklivě a donutit (asi to nebude dobrovolné), aby je otevřela a řekla „Plomiň“ nebo tě pohladila či jak se u vás dítě omlouvá. Pokud se dcera neomluví, on si s ní nebude hrát.
Když si s ní nechce hrát, je vyčerpaný – sám musí dceři říct, že je unavený a musí si odpočinout/ musí pracovat, ale že to domluví s maminkou, jestli by byla tak hodná a postarala se o ní. Když bude dcera dělat scény, že chce za tatínkem, on musí tvrdě odmítat, vysvětlovat, že má práci.
Zdraví - Zuby se čistí ráno s maminkou, večer s tatínkem a důkladně. To není výchova, to je docela normální zdravotní návyk.
Pokud dítě normálně jí a nemáte s ní problémy, tak bych se na občasnou zmrzlinu před jídlem v této fázi vykašlala, čepici do mrazu bych neřešila, upozornila bych oba na to, že z mého pohledu je to nebezpečné (ono se asi doopravdy nic nestane), a že na případnou pohotovost jede tatínek. Starala by ses v nemoci ty, to tak u nás je

ale donutila bych manžela, aby v průběhu nemoci s dcerou probral, že „to jsme tedy s tou čepicí měli hloupý nápad“. Polévat gauč kakaem – čistí tatínek spolu s dcerou, dcera přinese hadřík atd, vyluxuje drobky atd.