Re: odchod otce

Monty,

to ale hodně záleží na věcech okolo. Věřím, že když dítě takto navštěvuje otec, který s ním nikdy nežil a ani jinak jako táta nefungoval, dítě si vybuduje vztah, jaký mám třeba k některým vzdálenějším strýcům, co vídám jednou za uherák - nijak s nimi v životě nepočítám, ale když se ukážou, je to fajn.

Ale i tak je to táta a dítě si v určitém věku nejspíš bude lámat hlavu, proč je jeho táta takový. Nicméně asi je tohle lepší než absolutní nezájem nebo výslovné odmítnutí.

Jenže z toho, co vidím, to často probíhá tak, že otec (který s nimi předtím byl a dítě ho má rádo) dítě navštíví, vykládá mu, jak moc ho miluje, jak je jim spolu báječně (a třeba i fakt je), slíbí, že zase brzy přijede, dítě se těší - a nic. Mezitím přijdou nějaké pohledy / smsky ve stylu "ó jak vás miluji a jak se mi stýská", ale skutek utek. Pak zapomene na narozeniny, na vánoce, v dubnu se náhle zjeví, vezme dítě do cukrárny a líčí mu v lepším případě, kolik měl práce, v horším, jaká je matka kráva, že kvůli ní nemůžou být spolu častěji. Znovu dorazí za čtrnáct dnů, a pak zase nic. Tohle je hrozně stresující, děti (a nejen malé) si velmi špatně srovnávají v hlavě takový rozpor slov a činů, ale nedokážou otce zavrhnout ani snadno odsunout do pozice "občasný hodný strýček", takže jim to pak dělá v citech dost hokej. A to už je myslím lepší, když se otec vytratí a nechová se jako slibotechna.