Re: odchod otce

Každý má tohle jinak. Vycházím z toho, že nezájem otce je pro dítě bolavý.
Pro mě by byl trvalý nezájem klid a bolest zasunutá na okraj, kdežto houpačka "láska-nezájem" trvale drásající. Jako dítě bych nechápala, pokud mi předvádí svou lásku a v jednu chvíli je mi s ním skvěle, proč teda se mnou není pořád (aspoň na dálku po telefonu, ale pořád nějakým způsobem citově k dispozici), hledala vinu v sobě - proč mu za to nestojím, zoufale hledala jak a čím si jeho trvalejší zájem získat a zasloužit, upínala se na ty jeho návštěvy jako na plané naděje že když mě má rád teď, tak třeba snad přeci bude i zítra...
Prostě by mi dělal návštěvou a předváděním vroucích citů dvakrát třikrát za rok v hlavě i v srdci bordel, ubližovalo by mi to víc než klid.
Chápu že Ty to můžeš mít úplně jinak.