Anett, to je přesný


, nemám co dodat.
"bereš-li to tak, že člověk má v ruce klíč k včasnému odvrácení rodinné krize, pak tomu rozumím a souhlasím, ano, měl by ho použít a nečekat tvrdošíjně na snahu z druhé strany.
Ale nemohu se prostě ztotožnit s tím, že ten klíč má vždy žena, že je to nějaká její vrozená role.
Ano, dejme tomu, že ženy jsou většinou obratnější ve vztahových otázkách, resp. více o nich přemýšlejí a více se tím vědomě zabývají, takže je snadnější a možná zdánlivě účinnější apelovat na ženy.
Ale správné a spravedlivé by bylo apelovat stejnou měrou i na muže, což se podle mě i děje, i když třeba ne zrovna z úst zmiňovaného pana Marka."
Pokud to z nás dvou v danou chvíli budu zrovna já, kdo bude mít ten "klíč", tak by bylo opravdu kontraproduktivní ho nepoužít a čekat, až co druhá strana. ALE: my ženský fakt nejsme žádný supermanky, co by to měly zmáknutý všecko, už jsem zažila mockrát, že tím, kdo navrhoval lepší řešení, byl můj muž.
Já si myslím, že by měl jednat ten, komu to "docvakne" dřív, a to může být jeden i druhý. Nedělejme z mužů zas taková vztahová hovádka a z žen supermanky, vždyť to tak není. Protože pokud by to tak bylo, tak by z toho vyplývalo, že žena si nemůže dovolit žádnou slabost, nevědomost ani zaváhání, protože muž tu díru nevykryje a vztah bude v pr.., zatímco normální vztah je přeci o tom, že tu "díru" může mít jeden i druhý a když ji je ten druhý schopen vykrýt, tak je to všechno mnohem jednodušší. Na jednoho člověka trvale je to IMHO příliš velká zátěž a je neúměrné to od něho žádat.