Re: záře

Pampelo, nápodoby jsem si kolem sebe všimla. Když jsou kolem mě lidi hezky upravení, tak taky začnu víc dbát o to, v čem jdu ven. Když se kolem mě bortí vztahy, tak už nemám takový strach z toho to udělat taky, protože když to zvládli oni, tak já taky. Ale fakt to nefunguje na projevy lásky a pozornosti. Vždy to funguje jen tam, kde máš vnitřní motivaci sama to změnit a okolí je jen impuls a inspirace JAK (když jsi opravdu deprivant a nikdo ti neukázal, jak to má vypadat). Fakt si myslíš, že nápodobou se naučíš k člověku jen tak fyzicky přiblížit a dát mu najevo, že ho vnímáš a jseš ráda v jeho blízkosti, pokud to tak necítíš? Věnovat mu aspoň pár otázek na jeho den, když tě to nezajímá? Udělat domácí práce, když to nesnášíš a myslíš si, že to vždy dělaly ženy a mají to dělat dál? Myslím, že muže velmi podceňuješ. Oni vědí, co mají dělat. Oni vědí, co ženy chtějí, protože ženy jim to pořád říkají. Jen prostě muži věří, že to bude fungovat i tak, protože jim nic nechybí a jsou spokojení (až se ženě znechutí, tak jim začne chybět sex, kruh se uzavře a hledá se počátek konce, žena za to může, nespí s ním). Dám příklad na ženě, aby tě to tak nepopouzelo. Moje matka mě dle svých slov velmi miluje. Ráda by mi pomohla, když nezvládám, ale neví jak. Když jí říkám, co bych potřebovala zařídit a požádám o hlídání, tak mi vysvětlí, co všechno v důchodu musí dělat, třikrát si povzdychá, a pak znovu nešťastně kroutí ramínky. Jak já bych ti pomohla? Ona mi ve skutečnosti pomoct nechce (nechce se jí cestovat za mnou 20 kilometrů do města, nechce trávit čas s mými dětmi), ale nepřizná to ani sobě, protože potom by se nemohla mít za tak dokonalou ženu, jak se má. Tak to tak okecá. To stejné dělají muži. Je to jak v tom vtipu, jak je zaměstnavatel na školení, jak motivovat zaměstnance k práci. Po školení pln informací si zavolá zaměstnance, aby zjistil jeho potřeby. Zaměstnanec chce peníze. Ty mu dát zaměstnavatel nechce a tak hledá dál. Nakonec si povzdechne, že to je nemotivovatelný zaměstnanec.