Re: záře

Hanko, naprosto souhlasím s tvým názorem: "Podle toho, co vidím, oprašovaný člověk (žena i muž) má sklon to připsat své výjimečnosti a považovat to za samozřejmé a po jisté době za nárokovatelné, nikoliv po nějakém čase začít vracet." Bohužel je utopie si myslet, že DOSPĚLÝ člověk bude reagovat nápodobou a když já na něj mile tak on na mě taky mile. Ne dospělý člověk reaguje zpravidla tak, jak je to pro něj výhodné. Milé jednání bere jako samozřejmost a vrací jen to, co chce dát nebo dát musí. V krátkodobých vztazích platí, že když já se na prodavače v obchodě usměju a jsem milá, tak je větší pravděpodobnost, že mi to vrátí, i když je jinak bručoun a pesimista, co sám od sebe zadek ze židle nezvedne. Ale kdybych toho stejného pána měla doma a snažila se ho zapojit do vztahu, tak na mě nejen bude kašlat, ale možná bude i naštvaný, co po něm pořád chci. Platí bručouna si nebrat, ale i on krátkodobě dokáže předstírat, že je někým jiným, pokud chce zaujmout. Znám řadu vztahů, kde se najednou chlap změnil, až měl ženu jistou. V jednom případě okamžikem narození dítěte začal svou ženu bít, i když do té doby to byl pasifista intelektuál.