Re: Pořád se učíme a k ničemu to není

Teď s tím taky bojujeme. 1. - 4. třída nosila domů jedničky, dvojky ale pořád jsme ji museli kontrolovat, popohánět, posilovat její ambice. Zlom nastal teď v 5.třídě ZŠ. Je jí naprosto šumák, jaké bude mít známky... Šílíme z ní. Smířili jsme se s tím, že nejspíše pololetí si ověří, že fakt zasloužená nebo zasloužené trojky přiletí. Střídá se u nás coby rodičů období letargie (ať narazí a pozná, jaké to je mít jako jediná z rodiny trojky-pocítí to od babiček 100%) a období, kdy se ji snažíme vybičovat ke snaze znovu se dostat na jedničky a dvojky, jenže z toho jsme už opravdu vyhoření. Vysvětlujeme, vysvětlujeme, vysvětlujeme... i u dcery vidíme, že se občas snaží, ale její snaha je mdlá. Na jednu stranu se obáváme, že problémy, které má má coby důsledek učitelky z loňského roku (prvního pololetí), která v ní zašlapala jakoukoliv snahu splnit její očekávání; na druhou je možné, že má opravdu jen debilní pubertu a vše upřednostní před učením... Má jedinou diagnózu - pubertu.