Re: Pořád se učíme a k ničemu to není

Blesko a k tématu, neházela bych flintu do obilí,

opravdu může jít o nějakou diagnózu, či kombinaci, i nesoustředění a podchycení zájmu bývá problém.

dyskalkulie napadla tedy až učitelku v první třídě a měla pravdu. Syn je dyskalkulik a bylo k tomu pár let přihlíženo, ale tím, že jsme ho na její radu vzali do poradny, jsme učinili objev století.

On potřeboval jen jinou metodiku výuky a tomu jsme se věnovali doma. Neustále upoutávat jeho zájem, rozkládat složité operace (i odčítání bylo, jemu zcela chybí představivost a nechápal rozklad čísel, což se dnes obecně vyučuje - odčítání přes deset). Postaru, jak jsme se to učili my, byl "doma za chvíli".
Pak byl hodnocen jako bez dys.. protože to prostě zvládal.

Další problém pak nastal s fyzikou, kde jsme netušili souvislost, ale zase - pro něho nepochopitelný výklad, který vyhovoval všem. Na radu tady jsme sehnali doučování a ze 4 v pololetí (páté?) třídy měl za 1 až do konce základní školy a pokračuje to na střední.

Podle mého diagnózy v tomhle duchu jsou k ničemu, mají-li přinést jen úlevu v hodnocení, když v poradně neporadí jak s ní pracovat. Tak bych návštěvu poradny neodkládala.