Re: Kde je pravda?

Hele, já bych to viděla podobně, že jste prostě oba předráždění a reakce toho druhého si vykládáte vzájemně špatně.

To je jako když je ženská těhotná - má nenormální reakce, ale je to přitom normální... Měl by to chápat i ten chlap, ale i ta žena by si měla uvědomit, že její reakce nejsou normální a že tudíž může být pro toho muže obtížné to zpracovat.

Já v těhotenství sama kolikrát řekla, když jsem měla pocit, že mě chlap nebetyčně vytáčí, že si uvědomuju, že je to se mnou teď těžké a že jsem ráda a jsem mu vděčná, že to zvládá vcelku dobře. A že si uvědomuju, že jsou pro mě teď důležité věci, které bych normálně považovala za blbosti.

Třeba to parkování - tam bych celkem chápala toho chlapa - on ví a respektuje, že protože máš tátu v nemocnici, tak se za ním musí jezdit na návštěvy, třeba i přijde z práce dřív, aby tam mohl tebe a mámu odvézt, abyste třeba nemuseli MHD, nebo se třeba kvůli tomu nemůže dívat na hokej apod., a ty ho sprdneš jak malýho Jardu za to, že špatně parkuje, třískneš mu dveřma a utečeš (může být jeho úhel pohledu v ten moment). Zvlášť jestli je to (z jeho úhlu pohledu) podvacátý za poslední tři dny.

Takže chápu tebe, že to máš těžké a náročné období, ale nemyslím, že jen kvůli těmhle reakcím je tvůj muž špatný...