Re: Kde je pravda?

Kuličko,

tak nějak, plus s tím blahem bych ještě dodala něco, co jsem kdesi četla a moc se mi to líbilo - když se stane nějaký průšvih, tak se to dá představit jako soustředné kružnice, kdy středem je ten nejvíc postižený (v případě zakladatelky ten tatínek), ta nejbližší kružnice jsou ti, co je to zasáhne nejvíc po něm (tady asi maminka a zakladatelka), a tak pořád dál, čím je člověk ve vzdálenější kružnici, tím míň se ho to dotýká.

A pokud si někdo stěžuje, tak vždycky zevnitř ven, tj. ten tatínek si může stěžovat všem, ta dcera a maminka všem kromě tatínka atd. Nevznikají pak trapné situace, kdy má třeba maminka nemocné děcko a nějaká tetička z třetího kolene té mamince pláče na rameni, jak moc ONA trpí, že je děcko nemocné.

Takže tu babičku z Tvého příkladu taky vnímám jako sobce, protože myslí na vlastní pocity a ne na pocity té vnučky.

A to samé myslím platí o podpoře - že je legitimní ji požadovat od toho kruhu, který je vůči mně vnější, ale ne od toho, který je vnitřní. Což ten manžel, vyžaduje-li podporu od manželky (která je v tu chvíli vůči němu ve vnitřním kruhu), tvrdě porušuje, zatímco ona to podvědomě dodržuje (ušetřila toho nemocného tatínka, který je zase uvnitř vůči ní).