Re: Co se jí ve Francii?

No, pochopila jsem to tak, že mrakova myslela, že mají minimum sladkého pečiva kynutého, ne slaného. U sladkého to dost platí, nabídka sladkých kynutých je užší (croissant sice obsahuje kynuté těsto, ale překládané s máslem, což je analogie plundrového a to mrakova jmenovala, je to sice odvozené od kynutého, ale považuje se za samostatný typ). Klasicky ze sladkého kynutého je třeba brioche, koláč Tropezienne, bábovka Kougelhopf, Savarin... najde se jich řádka, ovšem na pultu patisserie převažují opravdu výrobky z překládaného ("plundrového"), listového, odpalovaného a třeného.

Francie je velká, zvyklosti se liší, sama mám nejblíž k Normandii a pak k okolí Saint Etienne. Tam i tam byla zhruba stejná snídaně - snídaňový nápoj v "picí misce" (k snídani nikdy hrnek, to mi zejména v jedné rodině saintetiennské zdůrazňovali:) v normandii jsem občas dostala čokoládu i v šálku, tam je vliv Anglie asi znát. K jídlu kousek čerstvé bagety, máslo a džem a potom, hlavně o víkendu, jako "snídaňový dezert" jeden kousek patisserie, obvykle croissant nebo pain chocolat.

Dopoledne se nejí nic, až oběd. Oběd trvá dlouho, jí se v klidu, má vždy víc chodů. Obvykle první chod je salát nebo něco malinkého typu plátku paštiky nebo uzeniny, druhý chod maso (v Normandii u masa bývá příloha, v St.Etienne všude, kde jsme jedla, vždy strikntě jeden chod maso a k němu bageta, poté další chod třeba rýže a k ní bageta) a pak je dezert, což je často ovoce (velmi často půlka grapefruitu, která má uprostřed položenou kandovanou třešeň:)), nebo bílý jogurt či petit suisse a k tomu trochu vanilkového krupicového cukru a Francouz si ten jogurt či petit suisse osladí tím cukrem a hned sní, než se cukr rozpustí. Při lepších příležitostech je dezert dortík (měla jsem jednou kliku, že jsem byla v rodině, jejíž jeden člen provozoval cukrárnu, to bylo dortíků a domácích pralinek o dost víc:)). A sýr, to je dezert nejčastější:)

Když je obědem jen obložená bageta nebo salát nebo tak, tak se dost často jí venku. Parky nemají moc lavičky, ale individuální kovové židle a na tx se chodí obědvat.

Odpoledne je něco jako svačina, tedy káva a k ní něco hodně malého hodně sladkého. Jak psala Veveru, francouzské dezerty jsou malé, ale nabité chutí.

Večeře je podobná obědu, ale první chod bývá občas polévka (polévky k obědu se prakticky nejedí). V St. Etienne bylo obvykle ujako hlavní chod různé maso nebo často různé formy zeleninových gratiné, v Normandii býval druhý chod tak ze 60 % rybí, maso méně často. A příloha u něj na talíři. Příloh často víc druhů, většina zeleninových (to byl rozdíl proti té jižnější oblasti, kde zelenina bývala častěji jako hlavní chod a k ní/po ní byla třeba jako příloha rýže nebo kuskus, kdežto na severu byla rýže příloha k masu zároveň s přílohou zeleninovou). Bageta je trvale nezbytná, funguje napůl jako příloha (ale jí se jí malinko, ulomí se občas sousto), napůl jako příbor, různě se tím ulomeným kouskem jídlo strká a rovná a tak.

V restauraci se v poledne jí denní menu (objednávat si v poledne z lístku je velmi divné), večer se jí naopak spíš a la carte. Docela často mívají restaurace předkrmový (a občas i dezertový) bufet.

Základní nápoj je voda. Ta se pije pořád. Víno jsem potkala jedině večer, v poledne mezi prací jsme nikoho pít alkohol ve svém okruhu nikdy neviděla.


Jí se pomalu, mezi jídlem se povídá.