Ahojky ve středu

Všem Janám přeji všechno nejlepší k svátku, hodně štěstí, lásky a radosti.


Já jsem teď nedávno hezky doplatila na to, že jsem Zdendovi plácla na zadek. Chtěl vzít Milce sponku z vlásků a ona plakala, párkrát jsem ho napomenula ať toho nechá a nic, ani vysvětlování nepomohlo, tak jsem mu plácla na zadek, načeš se ho malá zeptala, jestli ho to bolí, samozřejmě odpověděl, že jó, tak ho Miluška pohladila po vlasech, objala ho, sama mu ochotně podala svou sponku, zamračila se na mě a řekla: "Maminka zlobí, dostane bac, bac!" Taky Zdendovi se nedávno podařilo zabodovat, když byla u nás moje sestra, tak lezl na stůl a přitom zakašlal, ona ho sundala dolů a přitom mu jemně plácla na zadek a vysvětlila, že na stůl patří jídlo. Malý se na ni podíval, ukázal si na záda a řekl: "Tady mě máš bouchnout, když kuckám!" :-)). Když jsem mu pak na druhý den ráno položila na ten stůl oblečení, tak mě upozornil, ať to dám na lavici, že na stůl patří jídlo. Pokud jde o smrkání, tak je u nás nejjednodušší, když dám Milce kapesník, ať se vysmrká sama, to samé platí i u sirupů a kapek, pokud jí dovolím, aby sama otevřela a zavřela lahvičku, tak vše ochotně přijme. Vzteká se většinou jen proto, že chce něco udělat sama. Pokud jde, o snídani, tak to většinou s malou snídáme, až když odvedeme malého do školky a to už Milka jen netrpělivě čeká, až tu snídani udělám, ale taky má dobrý vliv to, že ji dovolím, aby sama otevřela ledničku a podala mi to, co chce papat. Taky je dobré, když maminka jde dítěti vzorem tím, že jí zároveň s dítětem a totéž jídlo. Docela se mi teď líbily i rady, které byly napsané v emailu z Rodinky, až na to, že si mám při relaxaci vzít do vany manžela – to už bychom pak asi nerelaxovali :-).