Hezký čtvrtek

Ahoj všem,

díky za rady.

Alíku, samozřejmě, že jsem tu scénu včera po ránu napsala zkráceně. S Danem komunikuji podle některých lidí až moc. Obzvláště moje sestra mi od začátku říkala, že si ho v tomhle směru rozmazluji a bude chtít pořád moji pozornost. Ale to mi nevadí. Takové to převedení nepříjemných úkonů na hru u nás nefunguje. Malý to už asi odhalil a zpozorní, pokud odvedu třeba od kapesníku pozornost a už číhá, kdy ho zas na něj vytáhnu. Třeba jsem to zkoušela i bez kapesníku. Ať dělá bubliny, ale on ví, že bych tím dosáhla svého a tohle nechce. Sám se vysmrkat odmítá, ačkoliv mu říkám, že je šikulka, když to dokáže. Naše dítě je chváleno za každou věc, která se mu povede, ale jemu to je snad jedno. Je to prostě svéráz. Třeba na tom hřišti, jak jsi mi radila, aby jsem z něj udělala zodpovědného kluka, tak to už jsem taky zkoušela, ale on mi řekl, že to nechce a že bude zlobit. On prostě jakoby všechny léčky prohlédne. Je fikaný.

Ale všem děkuji za rady. Něco jsem ještě nezkoušela, ale většinu ano. Pokud jsem třeba ignorovala jeho plácání, tak to nepomohlo. Stejně se po nás ohnal každou chvilku. Nepřála bych vám vidět na hřišti pohledy maminek, když viděly, že své dítě za to nijak netrestám. Myslím, že vím, co se jim honilo hlavou.

Holky, já se bojím, aby z něj nevyrostl nějakej grázl. Strašně moc se snažím. Vím, že některé děti z toho vyrostou. Tak doufám, že to bude náš případ. Snažím se nerezignovat.

Už sem raději nebudu nic, co se týká záporného chování našeho syna psát. Připadám si hloupě. Spíš jsem zde hledala rady a třeba něco, co jsem zanedbala, abych zlepšila. Trochu mě to tady mezi vámi uklidnilo v tom, že fakt asi pro to dělám, co můžu. Ráda sem budu mezi vás chodit a psát spíše humorné historky z našeho bytí. :-))

Krásný a pohodový den všem.