Re: Postižený sourozenec

I my máme doma postiženého syna. Diagnóza DMO + těžká nedoslýchavost a další diagnózy s tím spojené. Synovi jsou 3 roky. Pro druhé dítě jsme se ani moc nerozhodovali a ani jsme o tom tolik nemluvili. Najednou jsme byla těhotná a je pravda, že přítel si nebyl úplně jistý. Já jsem si, ale jistá byla. Jakk těhotná jsme jela se synem do lázní a bylo jasno. To nadšení, které jsme tam viděli, když byl prostě jen mezi dětmi bylo přímo úžasné. Tak jsme se už moc těšili až budeme mít doma druhé a Patriček nebude sám.
Řekla bych, že to zvládáme celkem v pohodě. Pozornost mají oba. U mladšího si samozřejmě vychutnáváme to, co Patriček třeba jako malý nedělal. Třena jen cucání ručiček. Některé věci zase vidíme, že dělal i Patriček.
Mladšímu je nyní 8 měsíců. Zatím si spolu ještě moc nevyhrajou. Patriček má vždycky škodolibou radost když mladší brečí. Berou si navzájem hračky, ale Patriček se je už učí u půjčovat a není takový "rozmazlený sobec" . Dokážou si spolu i chvíli pohrát a není problém. Jen po doktorech je to komplikovanější, protože je musíme brát oba. U nás prostě nikdo na hlídání není. Mladší, ale celou cestu zatím prospí. Co se týká třeba plavání, tak budeme chodit společně s oběma stejně jako třeba na hipoterapii, kdy nechceme, aby mladší jen koukal. Tak nějak chceme, aby aktivity zatím dělali společně. Naštěstí, protože jsme dost mladý rodiče, tak zase nemusíme tolik řešit otázku, že by se musel mladší sourozenec o staršího starat. Spíš chceme, aby se Patriček lépe integroval mezi zdravé děti.

Takže za sebe můžu říct, že jsme moc ráda, že dvě děti máme. Určitě kdyby jsme měli jen Patrička, tak by nám hodně chybělo to, všechno, co prostě dělají zdravé děti. Přeji všem správnou volbu.