Sourozenci

Ahoj,

já jsem všema dvaceti pro sourozence.

Mám čtyři děti, z toho třetí - nyní skoro tříletá holčička, je tělesně postižená, před druhým rokem jí v nemocnici zjistili genetickou nemoc spinální atrofii. Jezdí na vozíčku, slábnou jí svaly, ale je to tak neskutečný sluníčko pro nás, pro své rodiče, sourozence i kamarády, že se člověku skoro nechce věřit, jak moc je nemocná.

Když jsme ještě netušili, že bude Klárka nemocná, tak jsem otěhotněla přes antiko počtvrté. A můžu říct, že našemu benjamínkovi a vlastně všem dětem vděčím za to, že jsem zvládla tu hroznou dobu, kdy jsme se o nemoci naší malé dozvěděli. Nejmladšímu byly dva měsíce - pár měsíců jsem žila trošku mimo psychicky, trochu ve snu, ale musela jsem kojit, musela jsem se starat o ostatní a to mě udrželo vedle podpory přátel, při (snad:))) zdravém rozumu.

Sourozenci - nejstarší dceru to určitě hodně trápí, na druhou stranu je skvělou sestrou a moc doma pomáhá. Skvěle se učí a já sama nevím, čím si jí zasloužíme...

Pak máme tři děti po sobě, za chvíli pětiletého kluka, pak Klárku a nakonec ročního Káju - a ty tři jsou prostě parta hic:)) Kdyby byla Klárka sama, ne to si opravdu ani nechci představovat. Protože sourozenci prostě drží jí a ona svým způsobem učí zase něčemu jinému je.

Jsem šťastná, že své děti mám a že se navzájem mají. Jen doufám, že si budou oporou dál a co nejdýl ...