Re: Díky

Zazi, jsi moje krevní skupina. Nemohla bych si vážit svého manžela, který by, kromě dobrého, odmítl se mnou nést i to těžké a byl by pro potrat. Určitě by jeho rozhodnutí mělo negativní dopad na naše manželství, možná by vedlo až k rozpadu.
Naštěstí oba máme stejný názor na to, že každý má právo na život. I postižené dítě má svou důstojnost, svou potřebu lásky i když je, jako v případě mého syna, v něčem na horší úrovni než zviřátko.
Společnost se na nenarozené postižené dívá tak: proč nezabít, když se zabíjí tisíce zdravých nechtěných. V některých zemích: proč nezabít holčičky, když jsou chtění jen chlapečkové...atd. A tak osud dětí se často řídí podle společenských zvyklostí.
Neříkám, že vše s ním je jednoduché (teď například spolu ležíme už týden v nemocnici na vyšetření), přesto, co pro mě dříve bylo velmi těžké se dnes pro mě stává snadnějším. Také jsme se naučili větší trpělivosti, jsme s manželem pozornější a citlivější. Myslím, že starost o druhé, hlavně postižené v nás probouzí to dobré, co v nás je - vede nás prostě k lidskosti, nesobeckosti, nezaměřenosti jen na sebe. Je taková dnešní společnost? A tak všem rodičům přeju
odvahu pro zítřek.