Re: Chválit snahu

Dcera sice chodí do školy, kde se známkuje, ale nemá s tím vůbec žádný problém, že by ji to nebavilo - ji totiž baví prakticky všechno, zní to možná divně, ale je to tak. Je to typ "roztržité vědátorky", když něco probírají, sama od sebe si půjčí minimálně jednu knížku k danému problému. A o tom, že dostala jedničku podtrženou v kroužku se zmíní jen tak okrajově, místo toho mi nadšeně zahlásí, že paní učitelku zaujalo, když jí vyjmenovala všechny měsíce Saturnu či Jupitera nebo jakéžeto vlastně planety, protože to se neučili a ona si to sama našla v knize - a nemusela. Stejně jako to, že nikdo z dětí nevěděl tolik o prezidentu Masarykovi, protože jsme si o něm povídali a ona si to zapamatovala - a taky nemusela, prostě ji to zaujalo.

Tím, že jsem ocenila její snahu v angličtině, jsem rozhodně její zvídavost nedevalvovala - naopak, samotné jí došlo, že když trošku víc zabere, že to pochopí a ejhle, v okamžiku, kdy se začali probírat složitější věci, tak učivo chápe mnohem lépe než ty jednoduché fráze na začátku.

Prostě dcera ty známky bere spíš jako takový vedlejší produkt, ji baví učení jako takové. Osobně na známkách nevidím nic tak odsouzeníhodného, protože vím, co se za nimi skrývá, chodím pravidelně na třídní schůzky a pak to s dětmi probíráme, znám i slovní hodnocení, vím, kde jsou její silné a kde slabé stránky. Ty známky jsou jen takové stručné shrnutí.