Re: Nechválím,

Yuki, já ti rozumím a nemám důvod s tebou v zásadě nesouhlasit. Dokonce vím o podobných prvňáčcích, kteří obrečí, že nedostávají známky. Mně to ale přijde jako celospolečenská zdeformovanost známkama, které podlehne už takhle malé dítě. Co se týče dětských výtvorů a mluvení o nich - připadalo by mi optimální se dítěte zeptat, jestli si o tom povídat chce nebo nechce. Podobně jako kdyby to byl výtvor někoho dospělého. V umění je legitimní cokoliv, klidně tříoký tatínek .

Já jen opravdu nechápu, proč se každému, kdo se jakkoliv pozitivně vyjádří o respektující výchově nebo dokonce přímo o té knížce, podsouvá nějaké nekritické následování příručky a proč ji jako příručku dehonestují ti, kteří ji ani neměli v ruce (což asi není tvůj případ, ale je to vcelku obvyklé). Proč si mám připadat jako neschopné pako, které si musí přečíst knížku, aby bylo s to vychovávat svoje děti? Já jen nechci podrobovat své děti tomu, v čem jsem musela sama vyrůstat, tuším, že v tradiční výchově je toho spousta špatně, ale prostě bych sama od sebe nepřišla na to, co to je a jak jinak ty a ty situace řešit (když ne domlouváním, vyhrožováním, trestáním...). Když se nad tím zamyslím, není smysluplná diskuse mezi zastánci a kritiky RaR vůbec možná, protože drtivá většina z těch druhých vůbec neví, o čem je řeč.

Patřím k opravdu kritickým čtenářům a co se týče RaR, myslím, že třeba moc nepomáhá řešit konkrétní situace s opravdu malými dětmi, naprosto ignoruje, že dítě prochází nějakými vývojovými fázemi (a proč by nemohla, vždyť to není univerzální návod na použití dítěte ). Možná jsem zatím naivní, co se týče komunikace se staršími dětmi, protože starší děti zatím nemám, ale rozhodně nepředpokládám, že na ně vyrukuju s chytrýma větičkama kolektivu autorů a díky tomu předejdu všem výchovným problémům (nebo je vyřeším). Ale už to, že se snažím věnovat dětem stejnou úctu, jakou jsme zvyklí věnovat dospělým, je ohromný přínos. Často slyším mnohé rodiče (a občas - přiznejme si - i sama sebe), jak na své ratolesti mluví zvrchu. Nebo je plácnou za trest za to, že někoho plácly... a diví se, proč se ty děti pořád chovají jinak, než jim oni říkají, že se mají chovat... To, že mozek dítěte spustí obranné mechanismy místo toho, aby se zabýval sdělením (protože to bylo sděleno formou, která se dotkla jeho lidské důstojnosti), mi připadá jako zcela přirozená a nepostihnutelná reakce, o které je užitečné vědět a které se budu snažit předcházet místo toho, abych nesmyslně stupňovala své požadavky a výpady. Ovšem většina rodičů, jak tak pozoruju, reagují na vztek malého dítěte svým vlastním vztekem... tak ti ať mi klidně předhazují, že čtu příručku, raději budu číst příručku než likvidovat ty malé nehotové osobnůstky už v zárodku. Čímž samozřejmě neříkám, že všichni rodičové se dělí na ty, co "četli a aplikují RaR", a na ty špatné, chraň bůh. Já jen sama za sebe můžu říct, že mně osobně RaR pomáhá tyto situace zvládat a celkově být s dětmi v klidu a pohodě. Tož tak .