Re: Nechválím,

Yuki,
vždyť nemusí odmalinka slýchat, že musí být dobrý a nejlepší. Ostatně, tohle byl jeden z důvodů, proč jsem rázně přerušila kontakt s jednou známou - "hlídací tetou". Ona synovi neskutečně podkuřovala, pořád mu blbla hlavu tím, jak je geniální a lepší než ostatní. Mně se to nelíbí a nesouhlasím s tím. Z principu. Chci, aby byl syn realista. A řekla bych, že celkem je. Nesnaží se být nejlepší za každou cenu, protože to není nutný, a stejně tak je realista i směrem k ostatním. Nedávno přišel třeba s tím, jak je jeho vietnamská spolužačka pečlivá a jak má krásně upravený sešity, bylo vidět, že si to uvědomuje, že ten rozdíl vnímá, ale fakt se kvůli tomu nezačal snažit být lepší nebo stejně dobrý.
Mimochodem, k těm rozzářeným očím - když byl syn menší, tak mi jednou někde naškubal nějaký kytičky a dával mi je hrozně natěšený, jakou budu mít radost. No neměla jsem, poděkovala jsem mu, řekla že je to od něj hezký, ale ať to příště radši nedělá, protože ty kytičky to bolí a umřou. Nemyslím, že by z toho utrpěl nějaký psychický šok nebo se to podepsalo na jeho sebevědomí. Dokonce si ani nemyslím, že by z toho vyvodil, že ho nemám ráda.