Odpovím takto všem třem - spousta věcí je nepřenositelných.
Hodně situací můžete pochopit, až když je zažijete.
Neřešíte věci, které pro vás k řešení nejsou.
Každé dítě i každá maminka jsou originály.
Universální řešení vhodné a účinné pro všechny neexistuje.
Co je dobré pro jednoho, není dobré pro druhého.
Všechny tyhle věci jsem začala chápat až když se mi narodilo uplakané, nespící a později i špatně baštící dítko, které ovšem vynikalo neuvěřitelnou pamětí, vytrvalostí a urputností a vyžadovalo takřka permanentí pozornost (což opět nepochopí ten, kdo to nezažije).
Mě kdyby někdo říkal, že 18-ti měs. dítě může umět celou abecedu velkých písmen + čísla 0-9 a přitom vlastně nemluví, NIKDY, opravdu NIKDY bych tomu neuvěřila, dokud bych to na vlastní oči neviděla i s rodným listem - no a za 18 měsíců po porodu jsem to měla doma. 
Prostě - proto je tolik různých cest, aby si každý vybral tu svou - i třeba metodou pokus-omyl.
Je to stejné jako třeba se cvičením - já miluju jógu a fakt asi nikdy nezvládu aerobik. A kdyby mě tisíckrát přesvědčovali, jak je jóga naprd a aerobik úžasný, moje zkušenost je prostě opačná.
Nebo - moje dítě jako jediné mělo na plavání batolat téměř hysterický záchvat, takže jsem toho po 2 lekcích raději nechali - za mě je tedy plavání mrňat úplně out

, a vlastně jsem v pozici někoho, kdo to prostě nemůže doporučit - přesto to nedělám.
Stejně, jako si o Vojtovce pro téměř všechna pražská miminka myslím své - můžu říct svůj názor, ale nemám už právo se do nikoho navážet, pokud ji doma s dítětem cvičí.
Nechte tedy každého ať si vybere svou cestu a i z té cesty jen to, co cítí, že jemu je právě prospěšné.
