Já ji používám... :-)

Podle některých lidí bych asi patřila za mříže, protože tuto metodu občas použiju. Teď mě asi někteří začnete odsuzovat, ale když já čtu vaše komentáře, opravdu nevím, o čem píšete-rozhodně neležím na dcerci 4-5 hodin, opravdu mi nezvrací, nepočárá se, nepokaká...dokonce dostane napít. Hodně lidí mi říká, že jsou naše děti usměvavě, pozitivně naladěné, jak se krásně smějí. Nevím, jestli by děti týrané byli takovéhle, ale myslím, že ne. Můžete se zeptat dětí opravdu týraných, jestli se mezi týráním smály, radovaly, chodily se přitulit k trýzniteli, dávaly pusinky... Jedna naše známá -psycholožka, nesouhlasící s Jiřinkou Prekopovou a touto metodou, mi do očí řekla "ty vaše děti jsou tak pozitivně naladěné, to je hezký se na ně dívat"...
Tchýně švagrové, když byla těhotná, hned řekla, ať se taky zajímá o Prekopovou. Nevím, kolik matek své dceři řekne, aby měly výchovný vzor v snaše. ale myslím, že moc ne...
Samozřejmě, že s tím nemusíte souhlasit, jen mám pocit, že je tady opravdu neoprávněná kritika-někoho, kdo se o této metodě dozví třeba jen z diskuzí. co se nejdřív s někým, kdo to provozuje - myslím vyškolený odborník, nejdřív bavit, něco o tom vědět?
Jasně, film Mámo, táto, obejmi mě...jsem viděla a musím říct, že je opravdu srdceryvný, bolavý. a kdybych nenastoupila tuto dráhu již dříve, nevím, jestli by mě to oslovilo...
ale jedno vím jistě. Dnes jako dospělé ženě je moc líto, že jsem nedostala víc dotyků od rodičů, že jsem trucovala sama zamčená v pokoji, že ke mně nikdo nepřišel a nevzal do náruče, byť přes můj odpor. Ano, kdyby to tenkrát mí rodiče věděli a dělali, ALE DOVEDLI DO KONCE, byla bych dneska šťastnější a uměla lépe chodit ve vztazích.