Re: Objeti ano, ale ne dle pani Prekopove a ne v kazde situaci

Tak to jsem asi dneska ráno týrala i syna (1,5 let)... Držela jsem ho v náručí, znehybněla ruce i nohy, řval "dolů" a "stačí"...chtěla jsem mu vyčistit zuby...
A co se týče dcerky, tak čím dál víc stačí jí vzít do náručí, chytnou za ramena, podívat se do očí a říct "ne"... nevím, jeslit by se za těch vysloveně pár objetí, kdy vy říkáte, že jsem ji lámala, nechala zlomit. a myslím, že nevypadá na zlomené dítě. Vypadá na dítě, které je veselé, které nikdo nebije a nezavírá za dveře a neposílá pryč, vypadá na dítě, které taky umí říct, co se jí líbí a co ne, a my ji, pokud je to možné a pro ni bezpečné, respektujeme. Ano, scéna ve filmu je víc než bolavá, já takovou neznám.ale jinak ji vychováváme v souladu s pravidly od paní Prekopové a podle knížky Respektovat a být respektován, v souladu s tím, na co je zralá, tzn. že jako jedny z mála jsme ji ve třech letech neposlali do školky, se slovy ona si zvykne a neposlouchali každodenní řev.
A proč bije? Každé dítě je unavené, naštvané, když něco rodiče zakáží. takže ano, má to svůj původ, ale kvůli tomu, aby neplácala kolem sebe rukou, já nebudu ustupovat z našich pravidel. A proč bije? protože mi někdo kdysi dávno poradil, aby když dělá něco, co nesmí, aby dostala přes ruku. Takže přiznávám, občas jsem ji plácla (vyjímečně!!!).A výsledek? Plácala jsem ji jako jediná a byla a jsem jediná, koho plácá. Synek ještě nedostal a nebije. To asi není náhoda, že? a umím si představit, že až jí bude patnáct a budu jí neuvěřitelně štvát, že ke mně přijde, obejme mě a řekne mi "štveš mě" a já to přijmu zcela v klidu a budu za to ráda, než aby si svůj vzdor vybíjela nějak agresivně. Nechci se vyjadřovat ke scéně z filmu, který jsem viděla kdysi dávno, už si to moc nepamatuju, jen vím, že nemám sílu to vidět znovu, já hájím tento princip ve výchově, kdy místo výprasků, plácání přes ruce, posíláním za dveře,... se dítko/manžel obejme, podívá se mu do očí a řekne se to, co je potřeba...