Re: Pane Klausi jr.

Zaujala mě tato debata, protože mi připomněla dětství. Tenkrát za socáče se taky dával omezený počet přihlášek na střední i vysokou školu. Konkrétně na vysokou to byla jedna jediná, což si i dnes vybavuju jako děsný stres.(Dostala jsem se napodruhé)!
Já jsem se sice po základce dostala na vysněný gympl, ale vzpomínám si na spolužačku, která měla určitě vyznamenání, byla vážně hodně chytrá, ale trémistka. Ta se na gympl nedostala, a nastal zmatek se sháněním školy, která je ještě volná. I když rodiče a taky učitelka ve škole - poradkyně pro volbu povolání nebo tak, obtelefonovávali ty školy jak to jen šlo, přesto se po čase ukázalo, že si bude muset vybrat mezi tkadlenou a švadlenou. Nikde jinde prostě už místo nebylo. Soukromé školy tenkrát neexistovaly. Dost ji to poznamenalo,byla z toho hrozně špatná (je asi dodnes!!!) - chytrá holka, která jen prostě zkazila přijímačky a už na ni nezbyl ani lepčí učňák!!! A to je to, o čem se tady nepíše - že jde o děti, o jejich osudy. Stejně může dnes dopadnout někdo, kdo na tu soukromou školu prostě nemá. A proč by si školy komplikovaly život vypisováním druhých kol, když nemusí?
Mladší kamarádka šla díky této zkušenosti na jistotu - přihlásila se na školu, která ji vůbec nezajímala, jakousi slévárenskou průmku. Věděla, že se tam určitě dostane, a potřebovala prostě udělat maturitu. To se jí s pomocí spolužáků, kteří vypracovávali za ni projekty v předmětech o kterých neměla páru, a občasné hození očka po profesorech, povedlo, a konečně mohla podat přihlášku na pedagogickou fakultu. Vystudovala ji, a dělá práci s dětma co vždycky chtěla. Ale je to ta nejlepší cesta?
Myslím si, že jakákoli snaha něco regulovat a omezovat je k ničemu. Ono se to samo utřepe nejlíp. Mít jen jedinou možnost je strašně stresující, a může to být důvodem k mnoha lidským skorotragédiím - nejsou to tragédie, ale ti lidé to tak pociťují.
Problémy, pokud vím, by neomezený počet přihlášek přinesl jen školám, protože je to pro ně víc práce. Ale tady by mohl zafungovat stát a poskytnout na to nějaké prachy, na přijetí bigádníků (ještě by snížil nezaměstnost:-)
Prakticky se totiž všechny ty děti nakonec NĚKAM dostanou, ale kdyby měly víc možností ze kterých si pak vybrat, budou moct jít kam je to táhne a to je vždycky ta základní podmínka pro úspěch. Mám v příbuzenstvu kluka, co se nedostal na gympl a špatně si vybral další střední školu a věřte, že je to trápení pro všechny, včetně jeho učitelů.

Námitky Lidky a dalších vychází z nereálného předpokladu, že lidi a svět fungujou jak stroje. Když je dobrý, dostane se, když ho nevzali, nebyl dobrý! Jenže tak to vždycky být nemusí, a o to tady jde. Ty děti si prostě zaslouží mít víc šancí, a ne aby usnadňovali život úředníkům!

A s tou jedničkou pro prvňáky mě ta Buzková taky pěkně dožrala! Dvojku nebo dokonce trojku dá dítěti v prvním pololetí první třídy jen naprostý pitomec (pokud to dítě není zralé do zvláštní školy). Ta jednička bývá motivační, takže jim to pěkně zkazila, rozdrobila na halíře. Stačilo se přitom postarat, aby mezi učiteli nebyli pitomci. A rodič prvňáků snad sami pozunají, co jejich dítěti jde líp a hůř - nebo snad ne? Ale to je klasika - problémů je ve školství plno, ale řeší se věci které fungují a nebo vůbec nikoho netrápí.