Re: Nešťastná móda pohřbů - nepohřbů

Danielo Š, Jano, markanko,
Právě proto píšu hned na začátku, že důležité je, jak vnímáme smrt. Pokud je pro nás součástí života, se kterou se prostě musíme smířit, ale přesto doufáme v nějaký posmrtný život. Nebo je pro nás smrt opravdu jen, možná nepochopitelnou, tragedií. A vnímáme ji beznadějně.

Určitě je dobře, že se dnes lidé mohou bez výčitek svědomí rozhodnout, zda pohřeb bude a jaký.
Pokud se ale nějaký pohřeb koná, myslím si, že je zbytečné z něj úplně odhánět děti. Možná by bylo na zvážení, přivést je jen na část obřadu. Protože děti cítí, že se něco děje. Cítí ten smutek ostatních. Toto před nimi prostě neschováme. Děti určitě i cítí, zda se díváme na smrt s nadějí, s beznadějí nebo vyčitkou. A určitě si to pamatují víc, než slova, kterými se to snažíme vysvětlit. Pokud sami nevěříme v posmrtný život, je asi zbytečné děti chlácholit tím, že "babička je teď na obláčku".

U dostatečně starých dětí je určitě nejlepší vysvětlit jednoduše, co se na pohřbu děje a zeptat se jich, zda chtějí jít.

Pohřeb je pro některé lidi dobrý i proto že vidí, že i jiní (třeba pro nás cizí lidé) si našeho blízkého vážili. Že se s ním na pohřbu chtějí rozloučit, projevit mu tímto úctu. Netřeba se na ně všechny dívat jako na "čumily", kteří se ukájí mou bolestí.