Re: Umírání a děti

Před rokem a půl mě ve věku 41 let umírala manželka na rakovinu. V té době měly naše děti 18, 14, 12,5 a 10 let. Přála si neumírat v nemocnici, a tak jsme si jí nechali doma (bydlíme v nájemním bytě ve městě). Poslední den nešlo žádné z dětí ani do školy. Ve chvíli umírání ji naše nejstarší držela za ruku. Přitom, když umřel tři roky předtím její dědeček, tak se s ním u otevřené rakve rozloučit nechtěla... Po jejím skonu jsme jí převlékli do svátečního oděvu a nechali jí ještě dalších dvasnáct hodin doma, aby se s ní mohli přijít rozloučit přátelé a také její maminka, která bydlí 270 km daleko...

Proto si myslím. že záleží na mnoha faktorech. Jen tak narychlo mě napadají tyto:
- momentální dispozice jedince (psychika, věk, postoj okolí, ...)
- vztah k umírajícímu (zesnulému)
- výchova
- víra/nevíra ve věčnost
- jak vnímá vztah ostatních k umírajícímu/zesnulému a jak o něm ostatní mluví.

Mně osobně je líto těch, kteří se se svým blízkým nechtějí rozloučit v kruhu jeho šíršího příbuzenstva a přátel. Velmi mně překvapilo to množství kytic a květin, kterými lidé přišli projevit svou úctu s mojí manželkou, přestože bylo týden před Štědrým dnem, tj. čas, kdy se všude smaží, peče, uklízí a kdy nikdo nestíhá. Jak je vidno, nenusí to platit absolutně.