Re: Nešťastná móda pohřbů - nepohřbů

Naprosto souhlasím. Už mám za sebou pár pohřbů. Je to strašné, ale po třech pohřbech kamarádů jsem se zúčastnila přesně před rokem pohřbu prvního člena rodiny, který zemřel a to byl můj děda. Nedokážu si představit, že by se pohřby všech blízkých nekonaly, je možnost se prostě rozloučit, začít vůbec vnímat ten fakt, že zemřeli. Děda zemřel po delší nemoci a musím říct, že až na pohřbu jsem si to opravdu uvědomila a dala průchod všem emocím a pořádně se vyplakala. Byl to den, kdy jsem viděla poprvé plakat svého manžela a svého otce.... Našeho syna jsme na pohřeb nevzali (jsou mu 3 roky), ale ne z důvodu, že bychom ho chtěli ušetřit, ale protože je to strašlivý živel a bála bych se, že bych z rozloučení neměla nic já a ani manžel, protože bychom okolo hrobů lítali za prckem. O smrti jsem mu řekla a o tom, že děda zemřel ví a normálně se o tom bavíme. Smrt je součást našeho života, jako každá jiná událost a nemá smysl před ní zavírat oči.