Lhaní a podvody...

S obsahem článku v podstatě souhlasím, je to celkem jednoduše a poměrně přesně vyloženo. I ty závěry lze asi beze zbytku akceptovat, nejspíš to tak je. Ale ona je ještě jedna poloha lhaní a s tím souvisejícího podvádění, ta ovšem nemá kořeny ve studu a hanbě, že se mi něco nepovedlo, ale naopak že se chci vyhnout zodpovědnosti (a tedy i případnému trestu), příp. chci získat něco navíc, na co bych neměl z různých důvodů nárok, v neposlední řadě pak chci někoho jiného poškodit. Se všemi uvedenými formami lhaní jsme se doma setkali a došli jsme k závěru, že na to žádný osvědčený recept asi není. Ono je samo o sobě obrovsky složité a pracné takové jednání vůbec odhalit, vyvodit z toho ty správné závěry a důsledky je pak neskutečně těžké. Pravda je, že se zpravidla jedná již o děti starší, většinou až 2. stupeň ZŠ, výjimka ovšem může být i u mladšího jedince. V podstatě to nehrozí, máte-li jedináčka, nebo jen opravdu zřídka, zato je-li sourozenců více, může to být docela i peklo. Jeden něco provede a důsledně po sobě "zamete stopy", pak se všech postupně tážete a nikdo se nepřizná. Evidentně jeden lže, ale který ? Někoho nespravedlivě byť jen podezírat se nevyplácí, natožpak odsoudit, kolektivní vina také nebude akceptována (proč já, když jsem to neudělal ?). Tady je pak každá rada drahá a nikdo z toho rodičům nepomůže. Nezbývá než trpělivě čekat, až udělá náš "domácí" lhář a podvodník nějakou chybu a prozradí se, příp. na něj něco nalíčit. Ale nikdy nelze vyloučit, že se Vám do pastičky chytne někdo jiný, který s předchozími průšvihy neměl nic společného a zase je nespravedlnost na světě... My jsme si s tím tedy doma moc neporadili, chce to trpělivost, překypující kotel lásky a tolerance a víru, že se to nakonec "samo nějak vyřeší" a dotyčný zjistí, že tudy cesta opravdu nevede.