Re: Dceři je 10 a nelže

No, kažeé dítě je jiné a zkouší pouze to co předpokládá, že projde, nebo že má cenu zkoušet. Třeba i ta lež.

Takže ... u nás platí že : Lhat se nesmí ať se děje co se děje. Jinak by přišel trest ( zatím je dostačující a bohudík i respektovaný trest za lež : 1 placnutí na holou vařeškou ... )

Takže dcera ví, že pokud zraní svou sestřičku, dostane na zadek. ALE pokud se tak stane neúmyslně tak se trest nevykoná, ale pokud byla předem upozorněna, že tohle nesmí dělat ( třeba si hrát se srpem ) tak se to považuje za porušení příkazu ( zákazu ). Došlo ke zranění, tak na zadek by dostala.

Ale abych neodbočil. Na zadek dostane v podstatě za 3 věci. Lhaní ( vždy a bez pardonu ), pokud se něco stane sestřičce, když ji ma starosti a pokud rozbije něco, na co byla předem upozorněna.
Ono to zní tvrdě, ale pravda je taková, že starší 10 letá dostala na zadček asi 5x když se o lež pokoušela asi ve věku 5-8 let, a mladší nikdy ( ta o učinnosti vařešky ví, když starší na zadek dostala ). Princip je takový, že nikdy ale opravdu nikdy se lež nesmí odpustit.
U nás platí pravidlo, že si nelžeme nikdo. Ale to už je i o vztahu rodičů, že si nelžou a děti to vycítí.

Takže co s neteří. Na zadek by dostala, a to pouze za tu lež. Ale nekompromisně. Hezky si ji položit přes klín, stahnout kalhoty a 1x placnout vařeškou, tak aby otist byl ještě večer vidět.
A ujistit neteř, že od nyní za každou lež na zadek dostane. Ale musí vědět, že za přiznání na zadek nedostane !!!
A ted k tomu, za co se přizná, respektive u našeho příkladu, zranění: Tady bych dal na zadek sám sobě, nebo spíše osobě, která ji měla hlídat. Nemyslím v TU chvíle, ale dlouhodobě, v oblasti, kde ke zranění došlo. Bylo ji vysvětleno, jak nebezpečná věc to je ? Že může dojít ke zranění jiné osoby ? Zde bych hledal vychovnou chybu u sebe.

Vrátím se ale k místu, kde jsem potrestal neteř za lež. Když dostane na zadek, musím ji vzít do náruče a ujistit ji, že i přesto ji máme moc rádi. Na zadek, že nedostala jen tak, ale aby s ní byla lepší holčička, která nebude lhát .. ale to už je na obsáhlejší diskuzi ...

Na konci máte smutný dovětek. Jak naučit neteř, která vám lže, ale přesto ji nemáte v permanentní výchově. Tedy jako, že třeba obviňuje Vaše kluky, i když víte , že neprávem. Zde to bude težší. Pokud její vlastní rodiče tento problém "neřeší" bude Vaše práce ve výchově těžší.

Prostě musíte dosáhnout stavu, že jinde lhat třeba bude, ale Vám nikdy. Je to stejné, jako když děti doma zlobí, ale když jsou u mne ( svěřené děti, které jsem měl na starost ) tak jsou hodné, hravé soutěživé. Určitě jste to již zažila. Děti jsou doma jiné, jiné ve škole a jiné u babičky. A proč ? Prostě přirozeně se přispůsobí okolí a tomu co mu to okolí dovolí. Jednoduchý příklad.
Škola: u paní učitelky zlobí jsou roztěkané a u pana učitele jsou jako andílci. ( to byl jen příklad, ale známe to všichni )

A rada jak z toho ven ? Trpělivost, diskutovat s dítětem, hrát si povídat, dávat najevo, že Vás zamrzí když Vám zalže, a získat si důvěru. To je děsně zdlouhavé a u cizího ( toho co nemáte ve výchově ) o to složitější.