Re: Lhaní a podvody...

Tentokrát si odpovědí zase pomůžu nejen zkušenostmi se svými dětmi, ale i s dětmi ze svého okolí.
Jsem potvora a kolektivní vinu praktikuju - oni vědí, kdo to udělal, dětské "nežaluje se" v dospělém světě neplatí, nebo jinak, pokud s činem souhlasím a nevyzradím viníka, stávám se spoluviníkem se všemi následky - takže je věcí každého, jak si to přebere.
Myslím, že u svých dětí praktikuju docela volnou výchovu, ale lhaní a křiváctví z duše nenávidím. Proto jsou děti zvyklé, že za prokázané lhaní je vždy mnohonásobně horší trest, než za jakýkoli prohřešek. Asi to funguje, jediná poznámka, kterou měla dcera v nějaké asi čtvrté třídě "soustavně nemá podepsanou žákovskou knížku - už 2,5 měsíce" - ptáme se co je ve škole a opravdu se nám nestalo, že by průser nenahlásily. To že dcera oznámí, že s touhle angličtinářkou se stejně nikdy nedomluví a tudíž se angličtinu definitivně přestává učit, je další věc. Ale známky a průsery hlásí, proč mám kontrolovat žákajdu?
Jediné lhaní, na které nemám recept, je patologické lhaní "jen tak" u téměř nebo dokonce zcela dospělých osob. Lhaní, které ani neumožní nějaký prospěch dané osobě, lhaní typu "potkala jsem XY a hoďku jsme se bavili" a pak člověk zjistí, že je to lež. Dotyčná osoba nemá být v danou dobu někde na čas, aby to byla výmluva, osoba XY je zcela nezajímavá, aby mohlo jít o zviditelnění, nejde o člověka s poruchou komunikace, prostě lhaní pro nic za nic. Takových pidi příhod se nastřádá desítky, pak už dotyčnému nevěříte ani pozdrav. Tohle mi rozum nebere - potkali jste se stím někdo?