Re: náš syn lže vědomě

Syn nemá problém s tím, že se musí omluvit. On se omlouvá "rád". jenže nevím, jak mu vysvětlit, že omluvou to kolikrát nespraví, obzvlášť, když je jasné, že to udělala schválně.

POkud má napravovat věci, ktewré úmyslně nějak zničil shodil, tak to také klidně udělá. Jde mi o to, aby to nedělal vůbec...

A také velmi "rád" brečí. Nutí to ze sebe a my se mu snažíáme vysvětlovat, že tudy cesta nevede..

Jinak je chytrý, miluje čísla a dokáže si krásně hrát sám. Udrží hodně dlouho pozornost, skládá dost složité puzzle ( je mu teprve 5), ale nerad se učí něco , co musí... Viz. třeba logopedie. Tam se snaží moc a moc, má rád paní "magistru" (tak jí sám říká), ale doma ho donutit, aby spolupracoval , to je někdy fakt umění.

Dětská lékařka mi na 3.leté prohlídce řekla, že syn je opravdu velká osobnost a že se v životě jistě neztratí, ale někdy je s ním fakt těžké pořízení.. Dokážeme být přísní, fyzické tresty se u nás až na vyjímku nepraktikují, snažím se hodně vysvětlovat i říct mu, že se zlobím, on mi říká , jak mu je to líto, ale druhý den, to klidně udělá znova. Tresty typu zákaz něčeho u nás nelze až tak moc používat, můžeme mu zakázat počítač. kam na chvilku se sestrou chodí, to očas zabírá, ale spíš až u sestry, ta je starší... Na telku přes týden nekoukají, jsou ve škole a školce a v 8. hodin už oba spí...

Oba jsou tak rozdílné povahy, dcera je velmi nadaná sportovně i ve škole, ale trochu uzavřenější typ.Syn je zase naprosto pravý opak, hodně ho je slyšet, ale baví naprosto odlišné věci, než jeho sestru. Sport ho nebere vůbec, snad jen plavání a jak jsem psala výše, tak miluje čísla..