Re: Proč je normální být rozvedený(ná)????

Benďo a proč by to jako bylo "nenormální"? Za prvně nejsi na smrtelné posteli, takže těžko můžeš soudit že tě to nepotká a za druhé abych se zaměřila na ten poslední výkřik tvého příspěvku:

V žebříčku hodnot sebe řadím VŽDY NA PRVNÍ MÍSTO.. z pouhého principu že když bych si nevážila sebe sama, nemůžu si pak vážit ničeho co mám, co dělám a co vytvářím. Tudíž i vlastních dětí...

A byl-li by rozvod jediné možné řešení krize vztahu s jejich otcem, udělala bych to... právě z lásky k nim... protože kdyby měly žít, dýchat a vegetovat ve "tři plus jedna" prosáklém nenávistí, hádkami a nedejbože fackami asi by jim dobře nebylo Lépe mít harmonický a klidný domov s řekněme "náhradním tatínkem" než s biologickým otcem který se změní k nepoznání.

Rozvod je pro mě opravdu krajní řešení krize a pevně doufám že mě to nikdy nepotká, ale že bych házela kamení a bláto po někom koho tohle ne příliš příjemné rozhodnutí potkalo, to bych si vskutku NIKDY nedovolila Málokdo se rozvádí "z plezíru". A třeba moje teta, které je jednašedesát, se rozváděla snad ani ne před pěti lety.. takže to rozhodně není jen záležitost "mládí a horkých hlav", může tě to potkat kdykoliv