Re: Proč je normální být rozvedený(ná)?

Nemyslím si že je to myšleno že "Na každého jednou dojde". Je to spíš o tom, že nikdo kdo žije ve šťastném a spokojeném vztahu by neměl odsuzovat ostatní, kteří takové štěstí nemají. Já procházím zrovna obdobím, kdy zvažuji rozvod po mnoha letech citového strádání, a svádím denodenně boj sama se sebou, co je pro děti lepší, jestli žít v tom příšerném dusném prostředí kdy rodiče vedle sebe žijí jako cizí lidi, což pro mě znamená smířit se s tím, že vevnitř budu pomalu umírat (veškeré snahy už mám za sebou), nebo to rozseknout a snažit se jim být co nejlepší matkou (od otce už to neočekávám), což při psychickém náporu kterým procházím už spoustu let bohužel není možné. Podotýkám, že NIC zlého navenek se neděje. Nikomu to rohodování nepřeju, ale život mě naučil nikoho neodsuzovat za jeho jednání. Znova opakuji, že z pozice spokojeného vztahu se těžko chápe a velmi jednoduše se zhodnocuje co by a jak by se mělo dělat. A těch opravdu spokojených DLOUHODOBÝCH vztahů je jako šafránu.

Nedá mi to abych se nepozastavila nad tím, proč když má někdo šťastné, spokojené a fungující manželství, kliká v diskuzi na téma Rozvod. S cílem podrážet nohy těm, kteří procházejí velmi těžkým životním obdobím? Nemyslím si že tady na diskuzi je spousta těch, kteří si dneska řeknou po hádce Rozvedu se a zítra podávají žádost o rozvod. To mi nepřipadá fér...