Re: Proč je normální být rozvedený(ná)?

Lízo, jasně, všechno záleží na tom, jak se to podá, a u situace, o které mluvila autorka, jsme nikdo nebyli, že.

Je jedna věc říct to tak, jak to říkáš Ty (a vyznívá to ve smyslu HEČ, JÁ mám šťastné manželství, Ty ho nemáš a tudíž jsi divná, šušušu, pani, tohle je TA ROZVEDENÁ, ta je divná, kdokoli chce, může to mít taky, stačí se jen trochu snažit), a druhá věc je reagovat na prosté sdělení o tom, že je někdo v manželství spokojený, litanií, kterou zmiňovala Hanka (tj. možná si to jen namlouváš, kdoví co bude zítra, jestli ti ten tvůj neuteče za jinou...)

Těch prvních výroků bych se (doufám) nedopustila, protože taky vím, že ne vždycky je to jednoduché a proč nakládat člověku, který toho má už tak dost, další starosti. Ty druhé mě štvou, protože mi to připadá jako kyselé hrozny
(já jsem se rozvedl/a a potřebuju si potvrdit, že je to vlastně v pořádku a OK, protože se rozvádí každý druhý a kdo se ještě nerozvedl, udělá to buď v budoucnosti, nebo aspoň žije ve vztahu, který je funkční jen navenek).

Pár rozvedených znám, i když to není zdaleka většina, a část z toho jsou naprosto normální lidi, u kterých věřím, že problém nebyl primárně na jejich straně. A další část jsou tvorové pro mě těžko snesitelní, u kterých se naopak nedivím, že s nimi nikdo nevydrží.

Takže je mi jasné, že to, že je člověk rozvedený, nemusí vždy znamenat, že ten nesnesitelný je on. A taky si nemyslím, že by rozvedení měli nést až do smrti nějaké Kainovo znamení jako v minulosti. Přesto je mi proti srsti, když to, co jsi řekla "I pro mě je normou úplná rodina a rozvod je pro mě daleko mimo normu." někdo otáčí na druhou stranu a snaží se druhé přesvědčit, že normou je rozvod a úplná rodina je s největší pravděpodobností Potěmkinova vesnice.