Do jaké míry ovlivňujete školní přípravu dětí?

Není to asi ideální téma před koncem školního roku, ale mně to vrtá hlavou čím dál víc. Mladší syn (3.třída) má problém se samostatností a zodpovědností a mně už připadá hloupé mu kontrolovat aktovku a prohlížet sešity, jestli na nějaký úkol nezapoměl, jako že se mu to stává a zkoušet ho z prvouky jestli všechno umí. On je bohužel z těch, co začnou hasit průšvihy, a to stejně spíš na můj popud, až když už je pozdě a mám strach, že když nechám přípravu do školy jen na něm, projeví se to značně na známkách. Učí se celkem dobře, i když na můj vkus má značné rezervy, nemá ale ctižádost a píli.

Já jsem jako dítě nesnášela, když mi rodiče neustále připomínali školu a jejich dokola opakované "uč se" mi ještě dnes zní v uších. Nechci opakovat stejné chyby, stejně tak mi ale nebude dobře se dívat na syna jak školu fláká.

Starší syn od první třídy (teď 5.tř.) je naprosto samostatný a zodpovědný, přijde, když potřebuje poradit, jinak ani nevím co ve škole dělá.

Nemáte nějakou fintu jak zamotivovat syna, aby se tak nějak snažil aspoň trochu sám od sebe?
Jak to děláte vy? Je už vhodné od září ve čtvrté třídě nechat zodpovědnost zcela na něm vzhledem k jeho povaze? Kdy jste se přestali ptát dětí, jestli mají domácí úkol?