Re: Jsem nevděčná?

Mám trochu jinou zkušenost, ale v podstatě velmi podobnou. S potenciální tchýní jsem dva a půl roku ŽILA v jedné domácnosti - 3+1! A stačilo mi to až až, taky byla těžká ponorka, taky mi už potom vadilo, jak se do VŠEHO míchá, jak musí být VŠECHNO po jejím, jak jsme museli hlásit kam jdeme, s kým, a nejlepší bylo, když jsme se jednou zdrželi na jedné oslavě, a jednu ráno telefon, kdeže to jsme... a já se nevzmohla ani na slovo. Když asi jednou jsem jí řekla SLUŠNĚ, že bych si věci dělala ráda po svém, tak s náma asi 14 dnů nepromluvila ani slovo!! Takže tvou "ponorku" naprosto chápu. Já se "domů" ani netěšila, protože jsem věděla, že tam bude, budu jí muset hned ve dveřích opusinkovat, .... Zkrátka a dobře - teď se vídáme tak dvakrát do měsíce a je nám oboum hej. Naprosto chápu tvůj "vztek", že si chodí jak se jí zlíbí a má pocit, že je vše dovoleno.
Ano, vše je sice o domluvě, ale jak říkám, u nás jsem se o to pokusila jednou, a jak to dopadlo.. :-( Takže asi nezbyde nic jiného než říct slušně ale striktně svůj názor, stát si za ním a čekat, co se stane.. Ještě bych si o tom promluvila s manželem, jestli by s ní nepromluvil on. U nás už jsem se s ní o těchle věcech potom radši nebavila, nechávala jsem to na partnerovi..