Re: Jsem nevděčná?

Lído nečetla jsem ostatní reakce, jen napíšu jak jsem to měla já.
Moje bývalá tchýně je fajn ženská, pro rodinu by se rozdala, vaří, peče smaží. I teď spolu dobře vycházíme. Byla ale doba, kdy jsem si musela udělat doma hranice, protože to překročilo moji přípustnou mez. Často u nás malou hlídala, když jsem chodila do práce a protože se asi nudila, tak si začala brát z kouta prádlo a vyžehlila mi ho. Nejdřív mě to štvalo, tak jsem to říkala bývalému a ten jen, že mám být ráda. Pak jsem přímo jí říkala, že to dělat nemusí. Nakonec jsem před jejím příchodem začala prádlo schovávat, ale ona si ho stejně našla. Což mě tuplem vadila, že mi lezla do skříní. Jenže u nich se to všechno bralo jinak. Nakonec to vyvrcholilo tím, že mi začala prádlo rovnat a uklízet do skříní, tam kde byli dřív ručníky měl bývalý najednou trička. No a když už jsem měla i srovnané spodní prádlo a ponožky, tak jsem bouchla. Jenže jsem narazila jak u bývalého, tak u ní. Byla jsem nevděčná, ona jen chtěla pomoct, já přece u nich taky mohla dělat cokoliv. Moje argumenty, že se mi to nelíbí a že je to podle mě zasahování do soukromí, které by měl mít nějaké každý...to ani jeden nechápali. Takže byl pláč a já byla nevděčná potvora. Stála jsem si ale za svým a od té doby jsem měla klid.

Dokud si narovinu neuděláš hranice, neřekneš důrazně co chceš a ne, tak to tak bude pořád. Oni to berou všechno automaticky. Pokud ti bere z náručí dítě a tobě se to nelíbí, tak ji řekni, "Teď ne!" vysvětli ji v klidu proč a že třeba za chvíli. Musí vědět, že tě má respektovat a ne s tebou jednat jak s nesvéprávnou. Já jsem ale trochu na tohle "držka" a nedokážu to dlouho v sobě dusit. Radši si řeknu svůj názor a pak mám klid.
Zkus to narovinu a v klidu, třeba to zabere. Držím pěsti