Re: Jsem nevděčná?

Ta nejistota tu určitě hraje svou roli.
Vždyť ta tchýně to taky musí nejdřív trochu rozdejchat, obzvláště tchýně - matky synů nemůžou hned přehodit výhybku, přece jenom kluci jsou jiní a výchova synů je jiná, než dcer. Z ničeho nic je před ně dovlečena nějaká mladá žena a vzápětí je jim po letech vraženo do náručí mimino.
To přece zákonitě musí zvrátit jejich naučené stereotypy, taky se učí přizpůsobit se ženskému pohlaví v rodině, požadavkům a očekáváním jiné ženy a samozřejmě mají mnohem víc různých zkušeností, které mnohem déle ovlivňovaly jejich život. Péče o malé dítě je taky záležitost v dnešní době ošemetná, tatam jsou doby, kdy existovaly jednotné postupy a přístupy a dnes je nutné vybírat ten svůj a ten vybraný snachou se může diametrálně lišit od představy tchýně a tu a tam třeba mně osobně životní zkušenost káže, že ne každé moudro v knize je to správné.
Je třeba vymezovat a vymezovat se a ani při vší snaze s obou stran to není snadné a nebude to za den, nebo týden, jenže pokud snaha chybí, chybí ochota třeba kousek ustoupit, pk těžko radit. Škoda, zatím se tu neobjevila žádná "pravá" tchýně, aby sdělila své stanovisko druhé strany.
Že by všechny hlídaly?