Re: jsem nevděčná?

U nás na chlup stejné. Bydlíme s tchánem v baráku. Dřív přišel kdykoliv i v noci, zaklepal, ale to už byl uvnitř, když jsem se šla sprchovat, tak jsem musela zamykat... Po narození dcery chodil taky kdykoliv, vzhledem k tomu, že jsem skoro pořád jen kojila, tak to bylo nepříjemné, o "větrání" po porodu nemluvě... Cca po roce, když začla malá zlobit, roztahávat hračky apod. zájem opadl. Teď nepřijde on nikdy, to radši zavolá manželovi na mobil, pokud něco chce. Děti ho svým povídáním, ječením, skákáním ... obtěžují. A že by pohlídal? Ani náhodou... V zimě jsem za ním na chvilku přišla s malým, než jsem šla pro starší do školky. Prý jestli si dáme kafe. Poprosila jsem ho, že bych si místo toho skočila pro holku do školky, abych nemusela rvát malého do kombinézy. Najednou musel vlastně okamžitě zpátky do práce...
Tchýně (bydlí jinde) si chtěla brát malou na víkendy snad od roka, byly z toho pořád hádky, já ji půjčovat nechtěla. Asi po půl roce pochopila, že tudy cesta nevede a zvolila cestu vyčkávání. Dobře udělala. Teď jsem to já, kdo ji prosí, aby děti pohlídala a ona je šťastná. Náš vztah je čím dál lepší, když chci s někým pokecat, tak jedu na návštěvu radši k ní, než ke kamarádce