Re: Jsem nevděčná?

heleno,

nemyslím, že by to bylo tak jednoduché. Janka od nich nebere málo (pokud jsem pochopila, bydlí v "jejich" a nechá si ještě platit určité nadstandardy, třeba internet...) Věřím, že to její rodiče dělají rádi, ale asi mají rádi úzké vztahy a prostě je od dcery čekají. Po pravdě, dokud budu já své dcery z části živit, tak jistý respekt ke svým potřebám a požadavkům taky čekám. Někde je to pomoc v domácnosti, někde třeba pravidelné návštěvy vnoučat, někdo chce prostě vědět, kdy se ostatní členové domácnosti vrací domů, aby se nestresoval...

Samozřejmě je potřeba zkusit domluvu, pravidla, ale prostě se může stát, že na ně rodiče nepřistoupí - pak je jasné, že je tu "něco za něco" a Janka se musí rozmyslet, jestli to chce takto dávat a přijímat, nebo tento výměnný obchod ve vztahu zrušit - ale nelze brát a vysvětlovat zároveň rodičům "ano, beru od vás, ale zpočátku nebylo jasné, že za to budete něco chtít, takže ode mne nikdy nic nečekejte". Zní to poněkud ošklivě, ale u dlouhodobější podpory, byť rodinné, holt často platí "čí chleba jíš, toho píseň zpívej".

Nebo by ti přišlo normální, aby jí rodiče pomáhali s bydlením a tak a neměli nárok po ní nic chtít? Nemyslím, že něco za něco je nutné u jednorázové výpomoci, ani u dlouhodobé, ale když chce být dospělé dítě hrdé a mít pocit, že vůči rodičům nic nemusí, tak si musí v prvé řadě vystačit samo.

Čili pokud se Janka chce skutečně osvobodit od rodičovských výtek "kde bys bez nás byla", musí být připravena říct "děkuju za všechno, co jste pro mě dělali, moc jste mi pomohli, ale už jsem velká holka, dál to zvládnu sama."