Re: hubnutí x psychika

Souhlasím. Už teď si myslím, že trpíš poruchou příjmu potravy! Jsi jídlem a postavou totálně posedlá, nevidíš věci reálně a chováš se ke svému tělu strašně nezdravě.

Jen bych opakovala to, co předchozí pisatelka. Rychle zhubnout znamená rychle nabrat. Znám posedlost váhou, byly doby, v pubertě, kdy jsem ráno jedla půl jogurtu, v poledke čtvrtku kuřete a pak už nic a pořád se mi zdálo, že je to jaksi moc. K tomu jsem čtyřikrát týdně cvičila aerobic. Zhubla jsem, ale furt se mi to zdálo málo. Pak jsem jednou snědla jakýsi oplatek a rozbrečela jsem se, že jsem to udělala! V té chvíli mi došlo, že se chovám jak magor a začala jsem jíst normálně. Párkrát se mi takové období v životě vrátilo, byly doby, kdy jsem i jídlo zvracela.

Holka, jestli můžeš, vzpamatuj se, dokud je čas!!!!!!! rozumím tomu, že se straště trápíš, ale to je právě součástí té poruchy, že takhle cítíš. Přece je daleko lepší být oplácanější a zdravá, než vyhublá a zhuntovaná. Ale ty nemusíš být oplácaná - chce to je hubnout zdravě, tzn. pomalu s kvalitní stravou a přiměřeným pohybem. Dej si čas, nemůžeš mít vysněnou postavu za měsíc. Co kdybys sis někam zašla a nechala si sestavit jídelníček? Držím palce, ať nespadneš někam, kam nechceš.