Zklamání v kamarádech - co s tím?

Holky, nevím, do které sekce bych tohle téma zařadila, ale na tom až tolik nezáleží. M"j manžel měl v době studií partu kamarádů, kteří u něj i jeho rodičů často přespávali, nechali se hostit. On byl první, kdo začal dlouhodobý vážný vztah s dívkou, nechápali, že se mnou tráví tolik času, ale vždy když byla akce účastnil se vzorně Pak jsme se vzali, bydleli v prvním bytečku, udělali jsme pro kluk akci-koulaudaci, připravili jsme pro ně krásné loučení se svobodou(měli jsme ho s manžou společné,měli jsme věšinou společné přátele), všem jsme osobně dovezli svatební koláčky, oznámení, poslali fotky ze svatby.... Pak přišlo stěhování, opět jsme udělali pro kluky koulaudaci, hostili je, spali u nás....Pak se nám narodilo miminko, rozeslali jsme sms, kromě dvou nikdo jiný neposlal odpověď, že gratuluje nebo něco podobného. Na naše dítě, kterému je téměř 5 let se nepřišli podívat, úplně nás odstřihli, nezajímají se, nevolají, nepíší, spíše neodepisují....a náhodou jsme se teď dozvěděli, že většina z nich se v tomhle roce oženila. Bác!!!! Jako rána z čistého nebe. Ani e-mail, ani sms, nemluvě o loučení se svobodou, fotkách, oznámení......Vím, že to od nich není povinnost, ale manžel už tím ztratil své poslední kamarády, protože když se přestěhoval "za mnou" před svatbou, nemohli se už tak často vídat a vidím, jak ho to strašně bolí, mrzí, je z toho zklamaný, bojím se že zahořkne. není typ, co přijdde do hospody a řekne, já jsem ten a ten a chtěl bych se s vámi kámarádit. Bojím se, že si už přátele nenajde. Máme sice pár známých, ale vidím, že mu chybí ti praví kamarádi, se kterýma může rozebírat ty mužské věci...Já mám své kamarádky z dětství nebo prádce, scházíme se, drbem..klasika....Já jsem toho názoru, že takových kaamrádů, jako byli tamto můžem mít na každým roku dvacet, abychom ze sebe dělali blbce, ale vidím, jak ho to pořád trápí.....Co s tím???