Re: Zklamání v kamarádech - co s tím?

to se prostě stává. měla jsem super kamarádku, tzv. nejlepší. když se se mnou rozešel přítel a její ženatý milenec se stále ještě nerozváděl, byly jsme hodně spolu a pomáhaly si. pak jsem si našla svého současného manžela. když jsme spolu chodili, zvali jsme ji do kina nebo ke mně na návštěvu - samotnou, protože její ženatý milenec byl ještě stále u manželky. po roce jsme se vzali, šla mi za svědkyni, za pár měsíců se její přítel odstěhoval od ženy k ní. a vymalováno. ona mě už nezvala, protože zřejmě on mě nemusel. když jsem pak měla mimino a pak druhé, pořád vykládala, jak se zastaví, přišla jednou za řadu měsíců, přičemž nezapomínala zdůraznit, že děti nemusí, ale zároveň většinou dodala, že nějaké kolegyni nebo kolegyni občas hlídají. já jsem to po ní v životě nechtěla, ale samozřejmě mě to mrzelo. trvalo mi několik let, než mi došlo, že nepotřebovala kamarádku průběžně, ale jen na dobu, kdy svého miláčka neměla k dispozici. dneska se s ní vidím párkrát do roka a beru ji jako každého druhého, ale taky jsem se s tím špatně vyrovnávala. když kdysi moje předchozí nejlepší kamarádka měla mimi, tak jsem za ní prostě jezdila domů a žvanily jsme jako dřív, ale holt každý to má jinak