Re: Zklamání v kamarádech - co s tím?

Netrapte se tím. Rozdíl mezi prioritami matek a bezdětných jsou tak veliké, že už si těžko můžete rozumět. Já jsem se vdávala na dnešní dobu velmi mladá (19let) půl roku nato se mi narodil syn, takže není divu, že jsem na svoje známé a spolužáky působila jako exot. Kupodivu ani ne proto, že jsem otěhotněla, jako spíš proto, že jsem se vdala. Hned po svatbě jsem se odstěhovala k manželovi a střední školu dodělávala jako samostatná žena. Narození dítěte a starost o domácnost je jednou obrovskou školou života. Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem něco víc, ale jsem prostě jinde. Staré bezdětné kamarádky odpadly. Snažila jsem se s nimi udržovat v kontaktu, ale když jsme se občas sešly, tak už jsme si prostě nerozuměly. Její starosti (i když jsem to nedávala najevo a snažila se maximálně chápat) tak mi prostě v duchu připadaly nicotné. (Jestli já budu mít trojku z matiky, tak mě naši nepustí na dýzu a budu muset bejt v sobotu s nima u telky, to bude vopruz! ) Ańo, taky jsem byla taková, jenže s rodinou přicházejí jiné starosti, než to, že se na nějakou zábavu vydám jednou za několik týdnů. Pro ni jsem usedlá mamina, se kterou už není žádná "prd.l" Pařit půjde jednou za čas, kecat se s ní už nedá o ničem než o dětech... To je úplně normální a nevidím na tom nic špatného. Najdete si známe mezi svými, tedy maminkami. Je úplně normální, že když někdo radikálně změní život, tak se mění i životní přátelé. Není proč se tím trápit. Budou zase jiní.