Re: Dítě zloděj a další prohřešky

Ahoj! POkusím se Ti nabídnout ještě jeden pohled na daný stav - nevím, zda je správný či nikoliv, ale je prostě můj ... z mé osobní zkušenosti. Vyrůstala jsem v suprové a úplné rodině, nikdy mi nic zásadního nechybělo a když jsem byla ve věku cca 10-12 let (přesně si již nepamatuji), chodila jsem babičce na nákupy. Zjistila jsem, že když se při nákupu ulije dvacka nebo jiná mince, tak se na to nepřijde a já si mohu s takto získanými penězi hospodařit podle svého. Také jsem je utrácela za blbosti. Udělala jsem to párkrát a babička (moje zlatá, milovaná babička) na to přišla. Když mi řekla, že o tom ví, studem bych se propadla na druhý konec světa. Hrozně mě to dostalo a v ten moment mi také snad poprvé docvakl ten fakt, že ji vlastně okrádám. Byla to pro mně neuvěřitelně trapná situace, dlouho jsem se před ní styděla a potom jsem se bála, že už mi nikdy nebude věřit. Samozřejmě jsem už nikdy nic podobného neudělala a ani dělat nehodlám ... Bylo to v té době tak snadno dosažitelné, že prostě nebylo možné odolat a v tom věku jsem nedomyslela důsledky ... Třeba je na tom Tvůj "syn" podobně. Třeba se teď za to hrozně moc stydí a neví, jak se z bludného kruhu dostat, zvlášť, když vidí, že Ty to hodně řešíš. Je určitě v pořádku, že Ti musí peníze vrátit, ale co s ním o tom promluvit, že to bereš jako jeho omyl, který už se snad nikdy nebude opakovat a pro jednou nad tím už pro vždy zavřeš oči? Z toho, co jsi psal, tak poté, co jsi na celou záležitost přišel, tak se další podobná věc nestala (jen se odkryly další případy z minulosti) a teď se snaží peníze splácet (vrátil Ti už více než polovinu). Co třeba aby si zbytek odpracoval? Vyluxoval auto, zametl chodník, uklidil ve sklepě, atp.? Samozřejmě s tím, že až by vykonal dané práce, tak už se k tomu nikdy nebudete vracet a budete to oba považovat za vyřízené ....

Přeji hodně štěstí Tobě i Tvé partnerce.