Re: To sice chápu, ale...

tomage,

mně se zdá, že jste nepřišel řešit, ale opravdu jste se přišel jen utvrdit. Dětské krádeže opravdu neschvaluju a IMHO žádají jasný, zřetelný zákrok, ale přesto:

- několik holek vám psalo, že byste měl jít do té poradny i sám. Vy nechcete. Ale pokud vám jde o váš vztah, tak byste IMHO opravdu měl.

- celá situace trvá tři měsíce? Po té tisícovce a teď před krádeží té padesátikoruny byly i další ztracené peníze?

- a psal jste, že si nevl. syn nakoupil za tu tisícovku sladkosti (a možná i jiné blbiny) a vy jste chtěl, aby vám ji do týdne vrátil. Ptám se, jak to měl udělat? Má tisícovku v úsporách? Pak jste měli jít a vyzvednout ty peníze obratem. Pokud ale úspory nemá, jak má 13 leté děcko vzít do týdne legálně tisíc korun? Buď mu je dá máma (a pak je to zcela nevýchovné) nebo.... nebo co? Vydělat si je nemůže, nemůže ani odnést do bazaru nějakou svou věc - má je snad ukrást jinde? IMHO jste mu měl dát možnost tu částku nějak splatit, postup, který by ho zabolel - třeba minimální mzda je cca 50 Kč na hodinu, 4 hodiny o víkendu teď věnuješ té a té práci, která tě nebaví, po dobu pěti týdnů, dokud to nebude odpracováno...

- jak dlouho u vás ta žena s dětmi žije - jak dlouho jste s nimi byl, než došlo k tomu incidentu?

- co by vás vlastně dokázalo uklidnit, naladit k tomu klukovi pozitivněji? Protože neustálým opakováním slova zloděj se vztah nijak nenarovná. Kolik týdnů/měsíců/let bude muset být ten kluk jako milius? Dokážete mu vůbec odpustit a chovat se k němu normálně? Jestli ne, měli byste raději hledat možnosti rozstěhování, protože život v situaci "jsi zloděj a já ti nikdy neodpustím" mladému zlodějíčkovi vůbec nijak nepomůže, stejně jako mu nepomůže ignorování problému ze strany mámy. Situaci musíte řešit a uzavřít, to dítě nemůže žít dalších X let v domácnosti, kde má punc zločince.