Re: Pocit viny vůči prvorozenému dítěti

Tak já mám kluky 20 měsíců od sebe, což je asi stejný rozdíl, co budeš mít ty, že?
Tvoje pocity jsou pochopitelné, ale ten šok nebude tak veliký. Péče o miminko ti už půjde sama, nebudeš přemýšlet, jak ho vzít do ruky a tak.
Já jsem prnvího ještě kojila, takže na mně byl hodně závislý a ve 35. týdnu jsem skončila v porodnici, protože mi odtékala plodová voda. Kluk byl vyřízený a já taky, zvlášť, když mi říkali, že už tam musím zůstat do porodu. Odvezli mně tam večer. Ráno mi ho manžel přivedl na kojení a on měl úplně vyděšený výraz, přestože se o něj manžel uměl postarat i už byl pár dní bez mamči, tak ho to fakt sejmulo. Držela jsem ho v náručí a prosila jsem ho o odpuštění, že s ním nejsem doma a jemu se v okamžiku proměnil výraz, uvolnil se, napil se ode mně a pak už to bylo dobrý, manžel mi ho vodil 2x denně na kojení a po 14-ti dnech mi udělali speciální test na plodovku a pustili mně domů.
Porodnici pak už zvládal bez problémů, akorát se mu nelíbilo, že malý pije jeho mlíčko, ale když zjistil, že dostane taky, tak dobrý, naopak si pochvaloval, protože v 3. trimestru se mi udělalo mlezivo a to mu tak nechutnalo, pak mlíčko ocenil. Kojila jsem je buď oba najednou, ale spíš tak jak potřebovali, do postele jsem brala knížky a staršímu jsem při tom četla, moc se mu to líbilo.
Mladší byl rád, když se s ním nic nedělalo a byl v klidu, takže na staršího zůstalo dost prostoru. Ani nežárlil.
Myslím, že to zvládnete v pohodě.
Kdyby tě něco ještě zajímalo, tak mi napiš na mejl pod nickem. Nic už mne nenapadá a nechci to tu zahltit.