Re: Pocit viny vůči prvorozenému dítěti

Eriko, rozumim ti, bala jsem se pred deviti mesici uplne stejne. Jen teda prvorozenemu byly uz ctyri roky. Bylo mi lito, ze bude odstrceny, vadilo mi, ze se kazdy nejdriv ptal na bricho a na mimino, vadilo mi, ze kazdy jasal z toho, ze to bude holcicka /jako kdyby to byla nejaka zasluha mit holku/ a dokonce se nekteri chovali tak, jakoby az porozenim holcicky jsem mela byt tou opravdovou matkou.
No, nakonec , kdyz se Bela narodila, bylo to jako blesk, zacala jsem ji milovat ihned na sale, i kdyz ciste vzato, hned po porodu moc krasy nepobrala. Je uzasna, je moje, rozumim ji, chapu ji jeste driv, nez da najevo, co potrebuje...A jeji bratricek je z ni nadseny, vsude o ni povida, chrani ji a nezarli na ni. Miluju je oba, jsou to moje individuality a jsem za oba moc rada. Tak se neboj, urcite to po porodu budes mit podobne