Syn je zoufalý ze školní docházky

Můj 9 letý synek na mě zase už hystericky křičí, že nechce do školy, že škola je blbá, nemožná, že tam umírá(jeho výraz), že je to strašná nuda, že to tam nesnáší, u toho strašně brečí, tečou mu slzy, vykřikuje tady, že tohle není život, musí většinu dne být v té strašné škole(maximálně 5 vyuč. hodin), odpoledne musí zase na basket (sám si ho vybral a přímo nás nutil ho tam přihlásit, má ho 3x týdně 2 hodiny). Posledních několik měsíců jsou podobné scény skoro každodenní, jedině prázdniny jsou v klidu.
Trpělivě stále dokola vysvětluji, že vzdělání je důležité, že nyní se učí to nejzákladnější, že učení bude spíš stále přibývat, že život je taky o práci, chození do školy a učení nemůže být jen zábava, že je to práce a někdy námaha a i nuda, ale důležitý je také ten výsledek atd. prostě vysvětluji a vysvětluji a zatím žádné pochopení.
Nemůžeme přijít na nic, co by mohlo být kořenem, samozřejmě nás napadla šikana, ale syn tvrdí, že mu nikdo neubližuje, zkoušela jsem opatrně i nějaké obtěžování, jestli ho někdo nenutí k něčemu, co je mu nepříjemné, ovšem odpověď je že ano, paní učitelka chce, aby seděl a učil se, musí číst a psát atd.
Učí se výborně, má samé jedničky, přinesl ředitelskou pochvalu za vzorný prospěch a chování, paní učitelka je z něj nadšená, jak je šikovný, výborný v matematice. Jsem z něj úplně vykolejená, pláče, je nešťastný a já vůbec nevím, jak mu pomoci. Netrvám ani nikdy jsem netrvala na jedničkách, horší známka je vždy okomentována tak, že to vůbec nevadí, že se to může stát každému. Váže se to na tu školu, když má volno, prázdniny, tak je v pohodě. Myslela jsem, jestli to nemůže být deprese, ale to by byl nejspíš takový i ve dnech volna. Zažil jste to někdo u svých dětí? Může to být třeba už vliv prepubertálních změn? Odmítá všechny moje argumenty ve prospěch školy, odmítá ale i jakýkoliv jiný důvod svého pláče a hysterie, než je obyčejný běžný školní chod, že se musí učit, že tam musí jít, že je to nuda.